První fotoaparát jsem si pořídila v roce 2016 a velmi brzy se zamilovala do žánru street fotografie. Oslovil mě nejspíš autentičností a jedinečností záběrů v kombinaci s obyčejnými lidmi, tedy s těmi, s kterými se každý z nás může ztotožnit. Ta opravdovost a blízkost mě nesmírně baví. Fotografie je pro mě prostředkem k vlastní sebereflexi, ale i způsobem, jak ukázat svět i své oči. Fascinuje mě zachycovat lidskost ve všech podobách. Mám ráda snímky, které nejsou pouze líbivými obrázky, ale mají určitý přesah, zachytí zajímavé pojetí scény, emoce, kontrasty nebo třeba i humor.

V současné době se stále hodně věnuji street fotografii a to převážně v černobílé tvorbě. Baví mě také reportáže (koncerty, festivaly, kulturní akce, občas i svatby apod.). Přitahuje mě velmi dokument a ráda bych se mu v budoucnu hodně věnovala. V poslední době je mi velmi blízký tzv. subjektivní dokument. Od lockdownu se zaměřuji na zachycování různých podob našeho kontroverzního města Ústí nad Labem nebo na život školáků na základní škole. Nádhernou fotografickou spolupráci jsem navázala i s Hospicem sv. Štěpána v Litoměřicích, pro který zpracovávám sérii fotografií zachycující jejich činnost a poslání. Je mi velkou ctí, že jsem začala spolupracovat s Nadací sester boromejek a mohu tak jejich poslání také postupně začít fotograficky zprostředkovávat (fotografie do galerie přidám). K tomu hledám další prostředí a oblasti, které bych mohla obrazově zaznamenávat. Lákají mě např. různá společenství či lidé, kteří jsou něčím zajímaví. Budu vděčná za zprostředkování.

Pracuji jako učitelka na základní škole, zajímá mě mnoho oblastí našeho života včetně toho duchovního, mnoho let praktikuji jógu, věnuji se své psí parťačce Elince, miluji přírodu, společnost příjemných lidí, ale také svoji samotu. Ráda vyhledávám zajímavá místa a akce a to samozřejmě téměř vždy s foťákem. :-)